Bi ismi'lláh rahmáni rahmidí neboli Ve jménu boha milosrdného, slitovného

V reakci na článek o kontroverzním zadání úlohy ,,O Allahovi", daný žákům v okrese Augusta státu Virginia (USA), rozhodl jsem se o práci vlastní, jak popisuje Allaha samotný Korán i pravděpodobný vznik jeho jména

V tom samém odkazu, který jsem označil v perexu, se můžete dočíst, že vlastně nejde o nějaké zadání, mající za úkol popsat bytost islámu nade vše vznešenou, za účelem kritického či objektivního pohledu na tuto ,,božskou" bytost, ale o kaligrafii, tedy o umělecké pojetí psaného písma. Výběr byl poněkud nešťastný, nepřímo zavádějící, ne však toliko pro žáky, jako pro protiislámské aktivisty a islamoklasty všeho druhu; tedy slova šahády: ,,Lá iláha illálláhi wa Muhammadun rasúlulláhi" (Není boha mimo Alláha a Mohamed je jeho poslem), v originále, tedy arabském písmu. Nechci polemizovat o správnosti nebo špatnosti zadání, protože samotné zvýtvarnění textu dle mého není lanařením k islámu, stejně jako znázornění zenového slunečního kola není jednoznačnou propagací nacismu.

Taktéž nemám v úmyslu podněcovat nenávist k islámské ideji jediného boha Alláha, i když s tímto nařčením počítám (dnes je, jak známo, málem každé kritické smýšlení vnímáno jako fašizace, hysterie, neonacismus a rasismus).

Vznik Alláhova kultu

Již necelých 1000 let před narozením údajného proroka islámu, Muhameda, existoval na Arabském poloostrově jeden z největších kultů, který měl (stejně jako islám) své svaté místo v Mecce. Zde sídlil hlavní chrám jejich božstva  al-Ilah(Illah lze přeložit jako božstvo - povšimněte si také, že mluví - li v Koránu přímo Alláh, mluví o sobě taktéž v množném čísle) a měsíčního boha Hubala, (al je v arabštině určující člen) tedy (ten určitý) Ílláh. Bůh Hubal měl tři dcery, zmíněné taktéž v Koránu. Byly jimi Manát, al-Lát (kult Allát byl také údajně kořenem islámu, Allát byla obdobou řecké Atheny - Persey) a al-Uzza, které měly své zobrazení vedle boha Hubala v Kabale, na jehož místě dnes stojí Ka'aba. Zmínku o nich, jakožto o labutích, u nich lze hledati přímluvu, bychom našli namísto upravených (mezi 8. a 9. stol. po Kristu) koránských veršů, které zní takto; ,,Přemýšleli jste o Al-Lát, Al-Uzzá a Manát, té třetí - jiné? Vy syny byste měli mít a On pouze dcery? To vskutku rozdělení by bylo nerovné! Ony nejsou nic než jména, kterými jste je vy a vaši otcové nazvali a o nichž neseslal Bůh žádné zplnomocnění. A oni pouze své dohady a to, k čemu srdce jejich tíhnou, následují, ačkoliv se jim již od Pána jejich dostalo správného vedení." (Sůra 53, 19 - 23). Původní verše však zněly, jak jsem již řekl, o něco odlišněji; ,,Přemýšleli jste o Al-Lát, Al-Uzzá a Manát, té třetí - jiné? Věru, to jsou labutě (bohyně) vznešené a můžete vskutku doufat v jejich přímluvu!" Ctily je prakticky všechny arabské kmeny, nejznámější al-Kuraisá v Mecce a Banu Atab ibn Malik v Takfíru.

Kult al-Illah je spojením několika kultů, persko - antického, kartágského (Al-lat, Manát, al-Uzza) a babylonského kultu Hubala. Samotný Hubal je převzetím boha Ba'ala, který byl v babylonu uctívaný jako bůh hojnosti a slunce. Za jeho požehnání se obětovaly lidské oběti, nejlépe prvorozené dcery i kněží vychováváni pro jeho svatyně. V kannaanském pantheonu bůh deště, bouří a plodnosti. Jeho nejčastějším vyobrazením pak byl zlatý býk (ke kterému se i podle Bible někteří židé po Exodu přikláněli, viz 2. a 3. kniha Mojžíšova - Exodus a Leviticus).

Msta jménem Alláha

O Ba'alovi možná jindy. Co je ale pravděpodobné, je to, co tvrdí většina expertů na historii islámu a tedy, že zmíněnými ,,satanskými verši" si chtěl Mohamed naklonit Kurajšovskou komunitu v Mecce, na počátku svého politického tažení. Ostatně, v dobách, kdy ještě žil v Mecce, podkuřoval nejen Kurajšovcům, ale i židům a křesťanům, aby se jim zalíbil. To se ale zcela jasně nepodařilo a Mohamed musel uprchnout (hidžra) do Mediny (Jathribu), kde se ukryl u svého strýce. To byl vlastně jeden z prvních, kdo Mohamedovi uvěřili. Když si získal dost přívrženců a moci, začal s výpady na místní židy a okolní pohanské kulty, to vše s hlavním cílem; dobýt Mekku a pokořit svůj vlastní rod, tedy Banú al-Kuraisá (Kurajšovce) a přivést jej veškerými prostředky k islámu. Roku 628 se tedy Mohamed vrátil do Mekky jako člověk, který sliboval toleranci a soužití bez pokusu o přesvědčování místních ke konverzi. Kurajšovci mu po jednáních umožnili žít uvnitř své komunity, mezi muslimy je akt této úmluvy o odzbrojení a neútočení znám jayko tzv. kurajšovská dohoda. Odzbrojili a Mohamedovu rozrostlou sektu tolerovali. Tím se ovšem připravili o možnost obrany. Roku 630 oblehl Mekku s vojskem o více než 10.000 mužů. Schválně vyslal jednoho posla, aby městu zvěstoval, co jej čeká. Dal jim na vybranou; Přestupte na islám nebo zemřete, jako všichni ostatní, kteří odmítli. 

Ve městě vznikla panika a zuřivé spory o to, zda Mohamedovi ustoupit nebo se bránit. Poté, co se Mohamedovým mužům podařilo zajmout kolem dvaceti Mekkánců a před zraky obyvatel je popravili, většina města se rozhodla ustoupit a přijmout víru nástupce Ba'ala a Hubala, který, na rozdíl od Ba'ala babylonského, degradoval jen na boha měsíce. Byl takto povýšen na boha celého světa. Mohamedovi muži pak pročesali město, pobili kněží a zničili svaté místo arabů, Kabalu ( dnes Ka'abu). Toto krveprolití pak bylo provoláno jako služba Alláhovi, který horlil zničit nebo získat Mekkánce pro sebe. A co ,,žádá Allah není nespravednost"

Tento historický příběh však nevypovídá jen o dobách minulých. Svým způsobem je nadčasový. My, stejně jako mekkánští, ztrácíme vůli k sebeobraně a přistupujeme s islámem na dialog, který však bude mít jen jeden výsledek v dialozích. Skutečné podvolení či skutečnější masakr a pak podvolení. Hloupě se odkazujeme na ,,dobovou souvislost" však nebereme v potaz souvislost s dosavadním a nadčasovým vzorem pro všechny muslimy Mohamedem, dle muslimů Nejlepšího z lidí. Jsme to alegoricky my, kdo se v Mecce dohadují, jestli Mohameda vpustit, znaje jeho metody, zatímco kolaboranti již otevírají bránu.

Milí čtenáři mého blogu, ať již pravidelní nebo občasní, dokončení jsem se rozhodl ponechat na příští rok, stejně jako své další nakousané články, vč. několika povídek ze života. Proto bych Vám rád na závěr, na místo dramatických slov popřál krásné a šťastné svátky Vánoční, ať se spoustou dárků, či bez nich. Neboť Vánoce nejsou jen o dárcích, ale o souznění a porozumění s bližšími, v kruhu rodinném či nejbližších přátel, které milujeme a ctíme, jako sebe sama či ještě více. Taktéž hodlám Vám všem popřáti i do Nového roku kouska štěstí a snad i nových cílů, předsevzetí, které protentokrát budete chuti dodržet. V lednu 2016 na viděnou, lépe řečeno; na psanou a čtenou. Děkuji za Vaši přízeň, ať v malém či větším počtu jste mi prokázali, že nepíši jen sám pro sebe, ale pro každého, kdo má suchu či očí i pro nováčky v síti bloggerské. Děkuji Vám za vše a přeji Vám nádherné zítřky a ještě lepší pozítřky. Na shledanou s poklonou přeji.

Luboš Vlasák