Návrat politických mrtvol

Nedávno jsme se bavili s kolegou o názoru Petra Pavla, že pětiletý mandát prezidenta ČR je vlastně až příliš, jeho práce ho vlastně vysiluje, atd., čímž potvrdil podezření některých lidí, že do kandidatury na prezidenta nešel úplně z vlastní vůle a ani nebyl přesvědčen o své síle práci hlavy státu vykonávat. Pozvolna jsme přešli k jeho slabému projevu na 28. října, až na jmenování všemožných disidentů i "disidentů" k tomu Petra Pitharta a Pavla Rychetského.  

Což o to, oba jmenovaní se nezpochybnitelně zasloužili zejména v oboru soudnictví a advokacie v porevolučním období a období po rozdělení Československa. První jmenovaný proslul také politickou akrobacií a urputnou snahou dostat za každou cenu nějakou politickou funkci - dokonce jednu dobu podlézal i zemědělcům kvůli svému mandátu senátora, byť o zemědělství nevěděl ani teorii. Když pak byl v roce 2000 zvolen předsedou sanatoria pro odložené politiky (rozumějte Senát ČR), mohl to být závěr jednoho úspěšného politického života. Však na takový život potřebuje člověk píli a trpělivost. A tu pan Pithart jistě měl, vždyť také přežil mezinárodní trapas, když trpělivě čekal na Kubě 4 dny na Fidela Castra - jehož režim téměř měsíc držel Ivana Pilipa a Jana Bubeníka ve vězení - aby se ním prý 6 hodin poměřil ve znalostech dějin, odletěl a pochválil se. Nedávno se pokusil svou politickou kariéru resuscitovat v hnutí založeném lidmi okolo Milionu chvilek pro demokracii, které mělo takovou podporu, že nevydrželo ani do vyhlášení voleb.

Panu Rychetskému členství v KSČ prakticky nelze vytýkat, neboť v jejích řadách vydržel jen zhruba rok (Pithart celých 7 let) a to právě během okupace ČSSR sovětskými vojsky. Ten proslul zejména vyjádřením se o neústavnosti zákona, za nějž ještě jako místopředseda vlády Miloše Zemana lobboval. Navzdory všem pověrám, že se Ústavní Soudce bude řídit "ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně(část citace slibu, skládaného budoucím soudcem do rukou prezidenta)," dostávají díky jeho několika vyjádřením na adresu vlády Andreje Babiše nezávislost a nestrannost pořádně na frak.

Vyznamenání obou ve mně vyvolal hořkou pachuť přesvědčení, že prezident Petr Pavel na 28. října nerozdával vyznamenání pro nějakou skutečnou záslužnost, ale jako odpustek či zavděčení lidem, kteří z nějakého důvodu nefandili Zemanovi a nebo Zeman zrovna nebyl nakloněn jim. Případně pardon od okruhů jistých lidí, kteří by mohli mít nějaké výtky k Pavlovu sklonu podepsat bez rozmyslu vše, co mu vláda předloží. Samozřejmě to může být jen dojem, ovšem je tím silnější, že jej se mnou sdílí i lidé, se kterými se ve většině věcí názorově rozcházím.

Když jsem tak vzpomínal na doby, kdy byl Rychetský se Zemanem ještě stranický kolega a Pithart přeskakoval ze strany do strany jako akrobat na trampolíně, vybavil jsem si věčně neúspěšné resuscitátory svých politických mrtvol, jako je někdejší Předseda SPR - RSČ Miroslav Sládek, bývalá europoslankyně Jana Bobošíková, která se snaží dodnes, od Suverenity, kterou jí vykradla jak programově, tak finančně Jana Volfová, přes Politika 21, kterou spoluzakládala až po snahu kandidovat do sněmovny za Volný Blok v roce 2021. A nebo zmíněná Jana Volfová, která od doby, co již není poslankyní ČSSD parazituje na různých politických uskupeních a hnutích, ke kterým se nejdříve přilísá, převezme a nakonec podvede, jako Bojka a Volného, kdy oba vyhodila a peněžní příspěvky od podporovatelů Lubomíra Volného a Mariana Bojka si nechala pro sebe. A nebo Konvičku s Černochem. A nebo školu, kde byla kdysi ředitelkou... Podrazy vykutálené Volfové by vydaly za knihy, ze kterých by se mohl poučit kdejaký Čechoslovák, o kterých jsem psal posledně.

Zrovna nedávno jsem se od srdce zasmál, když jsem četl vtip o tom, jak trenér cviků čínského císaře, sám sexy mozek a upocený předseda unie mimozemšťanů Jiří Paroubek, vážně jedná s komunisty o společné kandidátce do Evropského parlamentu. Než mi došlo, že to není vtip. Ten člověk jde prostě přes mrtvoly. I své vlastní. Kdyby vzniknul film, ve kterém se příšera ze zombie apokalypsy snaží dostat do české politiky, byl by v hlavní roli a nemusel by při tom ani moc hrát. Takže protiunijní politik, jedná s totalitní a protiunijní zločineckou stranou o kandidátce do Unie, se kterou nesouhlasí a chce vystoupit. To je jako kdyby zatvrzelý Slavista chtěl vykonávat funkci ve Spartě. Prostě to postrádá logiku, obzvlášť když pan Paroubek a zejména komunisté neustále mluví o diktátu Bruselu, který musí Česká republika poslouchat a její poslanci nemají váhu... I když je v europarlamentu i předsedkyně KSČM Konečná, takže spíše než o vykonávání funkce jde o peníze, které komunistům nikdy nesmrdí, když jim je dá někdo dobrovolně. Ačkoli jim nesmrděly nikdy ani ty, které nakradli. U pana Paroubka to může mít ještě jeden motiv: Během rozvodu z něj jeho - nyní již bývalá - manželka s čichem na zlato dostala dost velké množství peněz. Mohl by se pan expředseda vlády dostat díky tomu do svízelné finanční situace? Kdo ví. Každopádně minulý rok založil spolek Nespokojení, se kterým by chtěl založit novou politickou stranu. Asi proto, že jeho pokus katapultovat se do europarlamentu před bezmála 10 lety lety jako předseda strany LEV 21 - Národní Socialisté dopadl trapným debaklem (0,48 % hlasů). A aby toho nebylo málo, začal také znovu spolupracovat i s ČSSD. Jen tedy ne tou exparlamentní, ta se vloni přejmenovala na SOCDEM, ale novou stranou Česká Suverenita Sociální Demokracie, kterou si v polovině minulého roku zaregistroval kdo jiný, než Jana Volfová. Ta už má značky jako Suverenita, Nová Suverenita Jany Volfové, Česká Suverenita, teď rovnou Česká Suverenita Sociální Demokracie... Ta už je z té suverenity suverénně nejvygumovanější. 

Janě ale na rozdíl od Paroubka nejde zřejmě jen o nějakou popularitu - tu by ostatně mohla u občanů ČR získat leda jako brankář Českého hokejového národního týmu, branku by na sebe rovnou oblékla a neprošla by za ni ani myš - jde jak jinak, jen o peníze. Na ty reaguje stejně, jako když před psa hodíte kus masa.

A pamatujete si na toho podivného člověka, který minulý rok na začátku září svolal se svým (tehdy ještě) kamarádem überdemonstraci proti vládě? Takový ten malý ničema, co se do té doby schovával v Srbsku před četnými zástupy svých věřitelů? Jak on se jenom jmenoval? Nějaký ten vykuk, mám to na jazyku, něco jako Vogel... Vrtal... Vrabel? No, tak po té úplně poslední demonstraci, kdy už jej v zimě poslouchali možná tak holubi, doslova zmizel a přestal málem existovat. Tedy kromě informací o jeho soudu v médiích, které by se daly rovnat se zajímavostmi typu: "V jihlavské zoo se narodilo mládě lemura." Jeho štafetu buřiče české spodiny a uctívačů velké Rusi převzal Jindřich Rajchl a Láďa Vrabel úplně osiřel. Ti, co ho podporovali od něj utekli, Jovanovič mu dokonce ukradl název Česká republika na 1. místě - což komicky připomíná stejnou situaci, kdy před 11 lety Dělnická Strana ukradla Holešovskou Výzvu Ladislavu Popelkovi - jediné, co mu zůstalo je nesympatická manželka a dluhy... Hodně dluhů. No a místo toho, aby pracoval na umoření (dluhů, ne manželky), tak nám rovnou oznámil návrat... Tedy ne nám jako nám všem, většina společnosti si jeho povykování a kňourání, jak jsou na něj všichni zlí a nespravedliví, vlastně vůbec nevšímá. Ale nám, co se zajímáme ze zvědavosti a těm, kteří jej ještě z nějakého iracionálního důvodu berou vážně. Jako by těch prázdných demonstrací, umanutých a hloupých projevů, lhaní a strašení lidí nebylo dost. Před obrovským davem asi 150 jedinců na Staroměstském náměstí 17. listopadu oznámil vznik nového hnutí. A opět je v tom zapojený Jiří Paroubek, stále čekám, kdy půjde kolem Volfová a bude mít skvělý nápad, jak to rozjet... 

No, prakticky mi uniklo, jak to dopadlo, protože si mě pan Vrábel zablokoval na sociálních sítích, když jsem mu pokládal jemu protivné otázky, na které nerad odpovídal. Jak si vede to hnutí a zajímá vůbec někoho? Takže jsem jej postřehnul až 19. února, kdy zemědělci na svých traktorech dorazili do Prahy vyjádřit svou nespokojenost se systémem přerozdělování dotací a znevýhodňování domácího produktu před dovozem z Ukrajiny (a Polska také, ale pssst, neříkejte to nahlas, to bychom vyplašili pana Vrabela, který se momentálně bojí už i mouky). Vrabel, Paroubek, Konečná i Rajchl přispěchali, aby se na akci mohli přživit, jako správné, zetlelé politické mrtvoly, přiživit se a tím celou akci zhatit. Takže protest, který měl podle některých zemědělců trvat až tři dny, skončil po pár hodinách, kdy většina znechuceného zemědělského lidu naskákala zpět na své motorové oře a odcválala zpět do polí. 

Pan Rajchl se den poté snažil dlouho tvrdit, že na akci vůbec nebyl a pracoval ve své kanceláři. Fotografie a video, kde se hádá s nějakým studentem, však říkaly něco jiného. Nezbývá, než abychom buď neustále tolerovali jejich společenský zápach, kdy svou přítomností zaručeně znechutí lidem jakoukoli akci nebo těmto mumiím ukázali jejich rovy a nebáli se je řádně zahrabat, víko pomyslné rakve pro jistotu zatlouct a postarat se tak, aby z nich už žádné mrtvoly nekazily už tak nevalné ovzduší svým rozkladem na ulici.