Podumání nad dny temnými

... aneb kdo chce vidět Západní civilizaci v plamenech a rozkladu. Zadumaná polemika nad zapeklitým vírem civilizačního rozpadu.

Jásot nad zachráněnými poloutopenci ze Středozemního moře utichá a nastupuje starost, co s nimi?

Příliv uprchlíků se stupňuje, roste a nabývá na intenzitě, aniž by poklesly počty obyvatel v zemích, ze kterých k nám běženci proudí. O tom jsem již mluvil v minulých dvou článcích. Kdo jsou ale ti rozjuchaní a nadšení lidičkové, kteří veskrze pošetile nasazují kde komu na nos růžové brýle solidarity a nejasné myšlenky nějaké zodpovědnosti za stav, v jakém se jejich země nachází? Na otázku, kdo za to může, ač nebyla nikdy přímo položena, rychle odpovídají vinou Západu, kolonizací, otrokářstvím, těžením jejich bohatství, demontací jejich kultury a kulturních zvyků. Tedy si to jaksi kolektivně zaslouží, aby se o ty připrchlíky řádně postaral a odčinil tak, co zavinil.

Ujasněme si to trochu. Západ udělal hlavně chybu jedinou a sice, že se pokusil nastolit demokracii velmi bláhově tam, kde pro ni nikdy nebyl, není a ani nebude předpoklad. V zemích, kde je vše v rukou všemohoucího Alláha, bez něhož člověk ani ruku v lokti neohne a vítr nezavane, Slunce nezasvítí, dokud Alláh milostivé nesvolí. Situaci, jaká panuje na Blízkém Východě a severu Afriky Západ tedy hodně přispěl, obvinění z hlavní viny je velmi přehnané. A i kdyby; Jak se na tomto marasmu, kde se uřezávají hlavy a likvidují památky pětitisícových dějin za pokřiku "Allahu akbar", řevu zbraní a burácení motorů obřích bagrů, ničících starověká veledíla, podílely země, jako je Švédsko, Maďarsko nebo přímo ty malé země na středovýchodě Evropy, Česká Republika a Slovensko? Ve skutečnosti na tom mají účast historicky pramalou, neřku - li, žádnou. Přesto je na nás házená špína, že odmítáme brát zodpovědnost za to, co jsme prý zavinili. Kolektivizace viny, jako malovaná, přímo nafocena ve vší podstatě. Kolektivní vina u jiných kultur se odmítá, jako nepravdivá, kolektivizace na vině u Evropy a Ameriky je doporučena, přímo nutná.

Uprchlická krize se stala takovým trestadlem, bičem na tu špatnou, prohnilou a dekadentní kapitalistickou Evropu. Krůček po krůčku je kultura vyrvávána z kořenů, civilizace demoralizována pocity viny za " historická příkoří", nucena nechat si, lidově řečeno srá...-ech, házet špínu na hlavu. Tudíž zemím západním se vyčítá otrokářství a kolonizace, aby ani Češi a Slováci nebyli ušetřeni, vzpomene se na Benešovy dekrety a odsun Němců ze Sudet, Slovensku zacházení se slovenskými Maďary, jen aby si, mrchy jedny nemyslely, že jsou bez viny. Už nikdo neříká, že to bylo nevyhnutelné, sic přehnané, ale logické. "Čeští" novináři a "umělci" vykreslují národ z té doby jako práskače, křiváky, prostě prasata, která se zachovala k nevinným Němcům odporně zákeřně, aniž by si to zasloužili. Kdo viděl alespoň Habermannův mlýn, ví dobře, na co narážím.

Stejně tak je zacházeno s tématem kolonizace. Francie, Británie, Španělsko atd. jsou obviňováni ze zavinění ekonomické mizérie Afrických zemí, z jejich rozpadu a eskalaci kmenových čistek, otrokaření, atd. Samozřejmě, otroctví bylo na počátku novověku to nejodpornější zlo,  jakého se civilizace Evropská a Americká mohla dopustit, dokonce se o tom doporučuje mluvit a potomkům "rábů" to vynahradit, ale opět se nemluví o tom, že zatímco v Americe a Evropě bylo zrušeno otroctví v průběhu let staletí osmnáctého a devatenáctého, na Blízkém Východě bylo stále praktikované zákonně i v průběhu století dvacátého a do dnes se tam kdejaký nebožák stane zvířetem na řetězu v zapadlé pustině, kde emír, šejk ani král nenahlíží.

A hlavně si nedovolujte říkat, že země Africké začaly upadat až po kolonizaci, neboť ti kolonizátoři, ač byli tvrdí, drželi své kolonie na úrovni, to byste si politkorektní vílu zle pohněvali, ba neodpustitelně.

Dlouho se cítila kulturní levice sama příliš pomalá na demontaci Evropy, impulz a potřebnou devastační vlnu přinesl až nával naběhlíků na břehy Řecké a Italské. Politici úpí a lomí rukama nad tisícovkami mrtvých v moři, utopených (málo kdy vlastní vinou) ve Středozemním moři a bezradně přemýšlí, co s nimi. Namísto toho, aby je rovnou vyšupala domů, řeší dilema o dvou členech, tedy solidarita a odpovědnost. A Francie staví ploty, posiluje hlídky a kontroly ve snaze zabránit migrantům ve vstupu do země. Přesto mluví o solidaritě a nutnosti pomoci. Rakousko zastavilo vyřizování azylových žádostí kvůli neustálému přívalu. Stejně mluví o tom samém. Tedy solidarita a pomoc. Neřešíc Rakousko, Francie byla tou, co začala s nálety na Libyi. Z té totiž proudí hlavní proud přiběhlíků. Chová se jako kluk, co hodil kámen do okna souseda a s výmluvou "To oni" jde do pozadí. 

Opět multikulturně smýšlející horují za přijímání, ubytování a sociální zajištění, protože -opět- solidarita. Zodpovědnost. Jaká k čertu, ptám se, zodpovědnost? Aby vás koza kopla tam, kde se sedí. Národ není národem, zda se nesmí svobodně rozhodnout, koho si vezme "do domu" a koho ne. Ale chcete za nás rozhodovat, jak se zachovat, protože, když už jsme v té Evropské unii...

Ale trochu se zase vrátím k myšlence první. Tyto tyjátry, kde se vyškrabávají na povrch prapodivní lidé s ještě prapodivnější minulostí, fackující lidi jako neonacisty, fašisty a xenofoby, nejsou nic jiného, než lidé se zklamanou vizí. Proč to říkám... Můžu být za cvoka, ale připomíná mi to jeden citát.

„ Uvést do pohybu destruktivní síly je jediný vznešený cíl racionálního člověka. Tato ničivá vášeň sice zdaleka není sama podstatou revolučního činu, ale bez ní je revoluce nemyslitelná, jelikož nemůže být žádné revoluce bez dalekosáhlého, vášnivého, spásonosného a plodivého ničení, neboť z něj a jenom z něj povstanou nové světy.“ (Michail Alexandrovič Bakunin )

Spása ve smyslu likvidace vlastní kultury. Marxisté naštelovali šikovně ty mozečky lidské, majících zakořeněné věci, jako je pomoc ohroženým. 

Krásně nám to, pan Bakunin popsal, teda tfujtajbl. Jenže, nelze si jaksi nepovšimnouti, že k ničemu jinému nám tento stav, v němž jsme uvrtáni až po uši, vůbec neukazuje. Nelze se divit rozrůstání humanitárně laděné mládeže se štítkem ,,hejtfrí" štěbetající o uvítání uprchlíků a plivoucí nepěkná slova na adresu domácí kultury, jásající nad kulturní diverzitou a divoce lomící rukama nad tou xenofobní neochotou se o uprchlíky starat. Revoluce sice stačila na prakticky ochotné předání otěží vlády nad zemí nejen Československou a benevolence nad působením marxistické levice způsobila zachycení se marxismu - leninismu na univerzitách Amerických i Evropských. Takže nám pohrobci katedry Marxismu-Leninismu a "bývalí" bolševici z vesela kojí studenty humanitárně-sociálních oborů svými pravdami o zodpovědnosti a nutnosti být solidární s hordou ekonomických migrantů, nehledě na to, jak nebezpečná tato solidarita může být.

Společnost se pak proti této levicové doktríně začne cítit dotčená a ukřivděná, inklinuje k radikálním řešením nabízených rasistickými a krajně pravicovými stranami a od toho je pak již jen krůček nepatrný k nezastavitelnému kolotoči násilí, lynčování viníků, řevu zbraní a burácení motorů obřích bagrů, likvidujících památky za jásavého křiku ,,Allahu akbar", jak jsem již zmínil.

Inu, nic hezkého z toho do dalších dní nevyplývá. Leda by potentáti Evropy sebrali zbytky rozumu a začali jednat, jak příval migrantů zastavit, ne jen zpomalit. Ale to je, bojím se, velmi naivní vize. Řeší se následky, příčina je nadále přehlížena. Ještě si vzpomínám, jak před čtyřmi lety Karel Schwarzenberg jásal nad likvidací Muammara Kaddáfí a nadšeně mluvil o přínosu lidu a nové éře svobodné Libye. Počítám, že kdyby tušil, co to doopravdy přinese do budoucna, býval by se svou dýmkou udusil.

Ani lid nic převratného nenabízí. Je sice hezké vědět, že stále existují lidé s rozumem a střízlivým pohledem na věc, ale dnes prosté ,,Ne, nesouhlasím" nestačí, rčení ,,Vox populi, vox Dei" neplatí, zvláště když naslouchají vašnostové z vrchu jen na půl ucha ,,aby se neřeklo", jak nám nakonec ukázalo úterní odpoledne ve sněmovně.

No a tak zatím máme před sebou ty temné dny, ale nemalujme čerta na zeď, všechno může nakonec skončit úplně jinak.