Bravo, Lubík! A samozřejmě karma.

Ještě mne napadá, že podle toho povyku kolem přepadení Staroměstského náměstí to vypadá, jako by Martin Konvička nepřikvačil na velbloudovi, ale rovnou v tanku! Kdo ví, zda se na to fakt nechystal, ale ve zbrojním depu už měla armáda jen ty velbloudy, jako halal rezervu pro boj s islamistickými frakcemi.

To, co nekteri berou jako Konvickovu "satiru" - je bohuzel jen trapne a moc velky ohlas ve svete to nemelo, par anglickych medii se nad tou infantilitou pouze uskliblo,

ale proti gustu zadny disputat.

řekl bych že tady nikoho nezajímá čemu se smějou sedláci na ostrově vancouver ...

Na komunistickych lidovych zabavach a estradach se take nesmela delat legrace z Vysrtredniho Uboru a dalsich veci, ktere byly bolsevikum svate. Kdo to nepochopil dostal prinejmensim pendrekem a bylo jasno. Dnesni multikulturne-ekologicko-rudo-zelena vrchnost si taky nenecha nejake konvicky rejpat do sveho vrchnostenskeho hnoje. A tak je to spravne.

Ctive, lehce s nadhledem, ktery se nam pronasledovan RIZENE vytraci. Kazdy jeste nerizeny potesi. Takze diky.

Tohle vaše dnešní povídání, Autore, mně skutečně potěšilo. A to tak dalece, že jsem si ještě honem přečetl ty ostatní blogy, co jsou tady na stránce. Avšak ouha! U toho prvního jsem se musel zarazit. Vlastně jste, Autore vy s tím u mně narazil! Odjakživa je přece známo, že Brno není vesnice. Je to město. Sice malé, malušinké, ale je to město. Největší vesnice, jak ví úplně každý, je přece Praha. Je velká jak Brno a vesnice to je už od podívání. Má vesnické atributy. Už jenom tím, že hlavní polňačka vede přes náves.

Ale vždyť jo. Brno mám rád, ale spousta ,,brňáků" nemá ráda Prahu. A tou odpovědí jste vlastně rozlouskl jednu záhadu. Proč se Brnu přezdívá ,,největší ves v Evropě." Ač jihlavák, kdykoli jsem dorazil do Brna, tamní mne podezřívali z ,,pražství", ač svůj moravský přízvuk nezapřu. A že si dělám z Brna legraci, mi nemůže mít nikdo za zlé. Stejně tak to dělám s Prahou, rodnou Jihlavou i mým někdejším domovem, maličkou prdelkou na okraji Moravy, Dvorci u Jihlavy.

V Brně jsem sice spoustu svého teenagerovského mládí strávil pobíháním za dívkami, které se nebály mi ozvat či já jim, bloudění po tramvajových linkách, návštěvami očařů a různých seminářů a festivalů (na sklonku listopadu se chystám na Rock for people), ale poznal jsem i spoustu dobrých lidí. Omlouvám se tak, milý čtenáři Vladimíre, zda jsem vás nějak urazil.