Víra je pro mě cesta k poznání, pochopení smyslu života, naděje, že od narození nespějeme jen ke smrti a k nicotné neexistenci, protože si nejen já, ale i spousta "ateistů", agnostiků a tak dále uvědomujeme, že naše vědomí je něčím jedinečné, něčím, co přetrvává. Ateisté si to bojí přiznat, protože moderní je přece nevěřit, respektive věřit v "nic", tudíž že vše je náhoda, která vznikla z ničeho. Tudíž i nevěřící věří. Jen jejich bůh se jmenuje "Náhoda". Upřímně, jejich představa vzniku světa a všeho na něm se blíží možnosti, že se jednoho dne prožene lesem vi chřice a po utišení větru se na místě objeví ze dřeva sestavená věž. Nemožné. Ale ateisté tomu věří, tedy vlastně jsou věřícími vyznavači entropismu. Entropie je naprostá neplatnost fyzikálních zákonů a i blbec vám vysvětlí, že se z "ničeho", z neexistence nikdy nemůže stát existence. Zkuste si to názorně. Otočte skleničku dnem vzhůru a sledujte, kdy se v ní objeví třeba vejce nebo klidně i cokoliv jiného, co si představíte. A to i při přítomnosti vzduchu, který je "něčím". Pokud se nezdaří vám žádný objev uvnitř skleničky, pověřte své potomky, aby ji denně sledovali.
"Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme."(Židům, 11;1)
Jednoduše shrnuto lze víru shrnout slovy "Neutuchající naděje."
Já věřím v čin oběti a lásky Ježíše Krista, který nás přišel smířit s Bohem. Prolil svou krev jako jedinečnou oběť, která platí napříč generacemi, dějinami, za všechny hříchy.
Jenže ne jen Kristus, ale důvěra v něj naplňuje srdce.
Ježíš při svých skutcích uzdravení neřekl; "To já tě uzdravil," ale řekl; "Tvá VÍRA tě uzdravila." Takže ne něčí slovo nebo prosté položení ruky na hlavu či postižené místo ať hluchého, slepého, chromého nebo malomocného, ale opravdová víra toho, kterého Ježíš uzdravil, naděje, že se tak stane, bez stínu jakékoliv pochybnosti.
Dále chci říci, že Kristus nás nepřišel s Bohem jen smířit na způsob; "Fajn, vše je smazáno, teď se mu můžete znova klanět a řídit se rozkazy a on vás buď přijme nebo ne."
Přišel nás i s Bohem sblížit. Aby nás Bůh nevnímal jen jako své "otroky", ale přátele, které rád vidí, a jako my se se svými plány svěřujeme svým přátelům, tak se i On podělil s námi. Nejsme jeho "otroky" neboť "Otrok neví, co činí jeho pán."
Víra v Krista tedy není jen plnění požadavků, rozdělování na povolené - zakázané, ale život s někým, kdo je s vámi na každém kroku, s kým můžete kdykoliv promluvit. Modlitba není tím, že mluvíme do prázdna a představujeme si, jak nás při tom někdo poslouchá, ale je to rozhovor s konkrétní osobou, kterou náš mozek při modlitbě vnímá. A to není žádný výmysl, je to pravda popsaná vědeckou studií.
"Dánští vědci sledovali pomocí magnetické rezonance mozky modlících se křesťanů. Přestože je pro křesťany Bůh neviditelný, všemocný a všudypřítomný, během modlitby se neaktivovaly ty části mozku, které zodpovídají za zpracování abstraktních konceptů. Místo toho neurobiologové pozorovali, že se při modlitbě více zapojují oblasti, které používáme při normálních rozhovorech s ostatními lidmi."
Takže, je skutečně Bůh jen imaginární bytostí, berličkou pro slabé, jak je nám vnucováno ateisty?
Pokud ano, proč je tedy možné, že náš mozek nevnímá abstrakci, ale konkrétní osobu, se kterou hovoříme?
Většina z nás se stala věřícími díky poznatkům, ne z rozmaru. Z rozmaru se můžeme nechat potetovat, opít se, skočit do ledové vody.
Jenže z rozmaru neměníme své životy.
Měníme je proto, že máme důvod. Směr, poselství, poslání. A svobodnou vůli se tak sami rozhodnout. V tom je také Boží láska a milost, protože lásku a věrnost si nelze vynutit. Proto se spousta lidí rozhodne obrátit se ke Kristu i v pokročilém věku, sami od sebe, z osobních poznatků a zkušeností. Bůh je nechal rozhodnout. Pochopitelně se jiní rozhodli nevěřit. Také mají svobodnou vůli.
Titéž ze své svobodné vůle šíří lži a hlouposti, že uvěřit může jen nevzdělanec. Ale rádi zapomínají, že mezi vědci nebyli jen ateisté a že existence Boha si s vědou neodporuje. Spousta vědců byla naopak věřícími křesťany.
Křesťany tedy byli např. Francis Bacon, Johannes Kepler, Blaise Pascal, Isaac Newton, Michael Faraday, James Clerk Maxwell, George Stokes, Lord Kelvin (William Thomson), J. J. Thomson (Nc v r. 1906 za objev elektronu), Robert Boyle, Charles Coulson, William Henry Perkin. Mezi žijícími proslulými vědci jsou jako křesťané jmenováni např. Richard Bube (fyzika polovodičů), Charles Townes (objevitel laseru, Nc 1964), Arthur Schawlow (Nc za fyziku 1981), Allan Sandage (observační kosmologie), William Phillips (Nc za fyziku 1997), John Polkinghorne (fyzika elementárních částic), Francis Collins (genetika, ředitel programu Lidský genom), John Suppe (geofyzika).
Tolik k rozšířenému světonázoru, že vědci jsou převážně ateisté. Dle mého je víra a nevíra mezi vědci rozdělená stejně, jako mezi kýmkoliv jiným, dělníky, obchodníky nebo třeba učiteli.
Proč tedy věřím?
Jak už jsem řekl, nevěřím, že je vše náhoda. I lidské tělo je vlastně důmyslně sestavený, funkční biomechanický stroj, fungující na základě elektrických impulzů a spalování biologického "paliva".
To nevzniká náhodou. Byl jsem svědkem dorůstání končetin, návratu citu do ochromených částí těla, pozoruhodných věcí, které se nedějí náhodou. Z milosti Krista se stali dobrými lidmi i kriminálníci, dříve zkažení lidé, kterých se ostatní stranili. Alkoholici, gambleři, narkomani se náhle stali lidmi bez závislosti. Proč? Z hlouposti, nevědomosti, z rozmaru? Ani ne. Prostě je něco proměnilo. NĚKDO je přiměl se změnit. Ten NĚKDO jednou změnil i mě. Tím Někým je Ježíš Kristus. Kdysi jsem zastával názor, že se nikdo ve skutečnosti nezmění. Jistí lidé kolem mě mne v tom svým chováním neustále utvrzovali. Ale jen On mi ukázal, že změna je možná a že za jeho pomoci se stáváme lepšími lidmi. Kristus je příkladem našich životů a dává nám naději, víru, že náš život není jen nesmyslný běh za smrtí a nebytím.
Proč vlastně věřím?
Další články blogera
Luboš Vlasák
Návrat politických mrtvol
Zrovna nedávno jsem se od srdce zasmál, když jsem četl vtip o tom, jak trenér cviků čínského císaře, sám sexy mozek a upocený předseda unie mimozemšťanů Jiří Paroubek, vážně jedná s komunisty...
Luboš Vlasák
Čechoslováci
Spousta z vás si v poslední době jistě všimnula sekty takzvaných Čechoslováků, zejména v souvislosti s policejním zákrokem na Pavla Zítka.
Luboš Vlasák
Zajímavé podobnosti mezi stalinismem a "putinismem"
"Přátelství národů Německa a Sovětského Svazu, svázané krví, má všechny předpoklady být trvalé a silné," napsal Stalin po obdržení blahopřání ke svým 60. narozeninám od Hitlera a Ribbentropa dne 25. prosince 1939.
Luboš Vlasák
Hrátky s čertem
Írán se údajně bojí útoku ze strany Saúdské Arábie, se kterou už od konce intervence USA v Iráku v téže zemi bojuje o vliv a předsedkyně Poslanecké Sněmovny si nešikovně hraje na bojovnici za lidská práva, dobře tedy.
Další články z rubriky Ostatní
Ladislav Jakl
Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?
Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?
Milan Šupa
Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha
Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.
Jiří Herblich
Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství
Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.
Yngvar Brenna
Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi
Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Počet článků 56 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 985 |
Provokatér, nezabývající se jakoukoli korektností. Čtenář mnoha knih, pracující student, zahrádkář, příležitostný sportovec, vyznavač pěších toulek s batohem na zádech. Svým písmenkováním rozhodně nechci dělat díru do světa, jen sdělit, co si myslím.
Pokud uznáváte pravdu a upřímnost, coby nejlepších aspektů dobrých mravů, je to v pořádku. Pokud obé uvedete do praxe, zjistíte, že jsou vám absolutně k ničemu.
Člověk, který veškeré vědění hledá ve školních osnovách, nikdy nic neobjeví.
Vhledem k tomu, že jsem se vrátil po 5 letech, bude třeba tento sloupek trochu aktualizovat.
Takže jsem křesťan s mírně nadprůměrným platem zaměstnance jistého německého korporátu a tedy se zde čas od času objeví i články na toto téma.
Také bude potřeba čas od času aktualizovat fotku. :)